Změnilo mi žvot...

11. prosince 2016 v 23:06 | Eskie
Čauky,

"Změnilo mi život" je téma tohoto týnde, ale já jsem nechtěla, aby byl tento článek zveřejněný v sekci "téma týdne" na blog.cz, takže to sem dávám jako normální článek.

Nevím jaké věci tak lidem mění životy. Výhra v loterii? Pravá láska? Naleznutí smyslu života? No, tak mě teda život změnila moje nejlepší kamarádka. Přesněji řečeno to, že mě zradila.

Doteď vlastně nevím co jí k tomu vedlo, ale musím říct, že nad tím často přemýšlím a zatím jsem se k ničemu nedobrala. Co jsem jí provedla? Na základce jsme byly nejlepší kamarádky na světě, žádné BFF, to nám připadalo hrozně afektované a namyšlené. A navíc žádné "best friends FOREVER" v našem okolí nedokázaly zůstat kamarádkami víc jak pár týdnů. My jsme byly vyjímka. Hádaly jsme se málokdy, vždycky jsme dokázaly najít kompromis, když jsme se na něčem neshodly.

Když nám bylo asi tak 10, vymýšlely jsme si vlastní světy, kde jsme mohly být čímkoliv, ale vždycky jsme byly buď "kolegyně" nebo něco podobného. Některé z těch světů jsme měly propracované do posledního detailu, dělaly jsme spoustu nákresů a seznamů. Konkrétně se ale zmiňovat nebudu, přecejenom ty světy pořád ještě žijou, jenom je dlouho nikdo nenavšívil :')

Obě jsme byly jedničkářky, taky díky tomu jsme v třídním kolektivu nebyly moc oblíbené. Prostě jsme pro ostatní byly ty šprtky, (sice fakt nwm jak na to přišli, já jsem v té době učebnici doma ani neotevřela, ale OK) co jsou tak trochu divné (vždyť jsme ve svých 10 letech neměly ani facebook, prostě totálně out, hotová tragédie XD). Ale my jsme si právě na tom, že nejsme "normální" zakládaly.

Začalo to když jsme přešly po 5. třídě na gympl a začala se u nás projevovat puberta - a moje nej kámoška se během půl roku totálně změnila. Teď nemyslím fyzicky, vypadala pořád stejně, změnila se jen její povaha - a to teda do posedního kousíčku. Nejdřív se mi začala vyhýbat, moc se mnou nemluvia, i když jsme spolu seděly v lavici. Upnula se na naši další kámošku, kterou přitom zezačátku moc nemusela. Měla jsem pocit, že přede mnou mají nějaké tajnosti, nebo že mě dokonce pomlouvají. Ony si myslely, že to nevidím, ale já jsem to viděla. Úplně všechno.

Během asi tří měsíců jsem probulila litry slz, nevěděla jsem co je špatně ani jsem ne ni nedokázala být naštvaná. Dost mi pomáhala moje rodina, která mě podržela, když jsem měla ty nejhorší depky. Do konce školního roku jsem to jakž takž vydržela a dokonce jsem se jí ani na nic neptala - neměla jsem na to sílu - ale za to jsem měla strach. Teď zpětně ani nevím z čeho, vždyť jsem neměla co ztratit, ale co už.

V druhém pololetí se chovala s prominutím jako čím dál tím větší kráva. Pomlouvala koho mohla, přitom do očí nikomu nic neřekla. A dost lezla té naší třetí kámošce do p*dele. A ta si to s radostí nechala líbit (proboha to zní úchylně XD).

No, ale světe div se, za ty dva měsíce prázdnin, to nějak tak vyšumělo a bavíme se zase normálně, i když už ZDALEKA ne tolik jako předtím. Je to moje kámoška, ale vlastně už jí nevěřím. Mám jí ráda, ale cítím se ukřivděná. Ale co už.

Třeba to vyřešíme někdy za pár let. Anebo třeba taky ne. Kdo ví? Ale rozhodně mi to změnilo život. Jestli k lepšímu nebo k horšímu, to sama nevím, ale jsem už konečně spokojená. Tak je to asi dobrý, ne ? :)
❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Psycho Terror Apocalypse Psycho Terror Apocalypse | Web | 11. prosince 2016 v 23:13 | Reagovat

Pěkný článek

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama